(túto prekrásnú básničku som našla na jednej stránke, už sa nepamätám na adresu stránky, sorry.)

Kletba upíří

Temnota,co drasá kůži,

trny,zabodané v růži,

hřbitov,kde není se kam schovat,

Ten,jemuž mám se pochlebovat.

Pane můj,králi,veliteli,

proč nám hlad pevně velí?

Zářivá a silná kůže,

zkáza přijde,nepomůže.

Krev,krev,krev nastokrát

jenom krev budem sát!

Víno zkázy,milování,

není žádné slitování.

Bez vína a krve braní

nepřežijem do svítání.

Snad stvůry jsme a možná lidi

možná duch,co tiše slídí.

Jen jedno jisté,cinkot zbraní

zajde v rytmu krvebraní

Jedno jisté,život tvůj

zajde v krvi,stůj co stůj.

Temnota a stín a prach

neubráníš vlastní strach.

jednou kousneš,není návrat,

Zbyde už jen brát a dávat.

Naše pýcha upíří,

dlí na krevním pilíři,

jednou zmizí krev a kosti,

vinou naší marnivosti.

Jednou vymře poslední,

trofej píle bitevní,

krev vyschne,život ztratí,

tma a prach,my vrazi svatí.